MÁME VÍTĚZE ANEB JAK VYPRÁVĚT POHÁDKU O ESTONSKÉM ŠKOLSTVÍ

„Podřizujeme všechna fakta předem připravenému souboru interpretací. Užíváme si pohodlí názoru bez nepohodlí přemýšlení.“ John F. Kennedy, projev na Yale University

„Lidé ochotně mění své vládce v naději, že si polepší; … zkušenost jim pak ukáže, že si pohoršili.“ Niccolò Machiavelli, Vladař, kap. III

„Politický jazyk … má za úkol učinit lež pravdivou a vraždu úctyhodnou a dodat zdání pevnosti pouhému větru.“ George Orwell, Politics and the English Language

„Lidé vždy kráčejí po cestách vyšlapaných jinými a ve svém jednání se řídí napodobováním.“ Niccolò Machiavelli, Vladař, VI

„Nastoluje nezpochybnitelná dogmata a mění je ze dne na den.“ George Orwell, 1941

VČERA BYLO DŮKAZEM A VZOREM FINSKO, DNES JE DŮKAZEM A VZOREM ESTONSKO, ZÍTRA TO BUDE TŘEBA ISLAND.

Král je mrtev, ať žije král!

Budu k nám nemilosrdná. Nevím, zda spravedlivá, protože užiji paušalizace z perspektivy národní úrovně. Výjimky prominou.

Po dvou desetiletích experimentů s reformami ve školství a společenské architektuře je stav vzdělání v otázce školství České republiky velmi výmluvný.

Výsledky vzdělávání v České republice jsou beze všech opisů tristní. Říkají to mezinárodní šetření PISA (testuje kompetence – mantru modernistů) a TIMSS (testuje tvrdá data, nastavené kurikulum, znalosti – můžeme se „těšit“ příští rok), realizovaná opakovaně v pravidelných intervalech.

To poslední, PISA 2025, nastavuje České republice v mezinárodním srovnání, ale především v měření trendu jejího vlastního výkonu v čase, nemilosrdné zrcadlo. Máme průšvih. Velký. Výsledky experimentů s reformami ukazují, že nastavená a marketingově tlačená hypotéza reformistů se nepotvrdila. Stav se dramaticky zhoršil a v trendu se zhoršení statisticky významně zrychluje. Přesto nám ministr školství Plaga ve svém komentáři ke zveřejněným výstupům říká, že jdeme správnou cestou. Něco tady nesedí.

Inspirace, kompilace, ideologizace

Honíme se za vzory s jazykem na vestě a tikem v oku.

Jako bychom nevěřili, že jsme schopni porozumět sami sobě, vlastnímu školství, jeho tradici, jeho silným stránkám i jeho nemocem. Naše nesebevědomí z nás činí promiskuitní laciné kurtizány, které se ochotně přimknou k tomu, kdo je právě prohlášen za vítěze, zapadá-li tento do aktuálně vzývané agendy (a pokud nezapadá, upravíme vhodně příběh v marketingové komunikaci).

Hloupneme. Bez nejmenších pochyb. Hloupneme kontinuálně v čase.

Dokládají to samotná měření výsledků vzdělávání. Tendenčně je vykládána realita souvislostí nehezkých čísel v národní zprávě PISA 2025 zpracované Českou školní inspekcí. Stejně tak doporučení k nápravě uvedená v této národní zprávě jsou vágně opřená o interpretaci souvislostí tak, aby nenarušila modernistům jejich kruhy.

Už samotný vývoj výsledků by měl stačit k mimořádnému znepokojení.

V kontextu předchozích měření je však nutné dodat ještě jednu, podstatně závažnější informaci, která výpověď zesiluje. Od roku 2022 se negativní trend výrazně zrychlil. Hloupneme rychleji.

Odbržděno, terén připraven, vystrojeno, vyzbrojeno a střemhlav.

České školství má problém. Zásadně klesá gramotnost v základním triviu, bez kterého není vzdělávání možné.

Máme patnáctileté žáky ve vysokém procentu v požadované úrovni negramotné v matematice, čtení a porozumění textu.

Pokud to takto půjde dál, predikce nabízí reálnou variantu, že v nadcházejícím měření budeme rádi, pokud patnáctiletí budou ve znalostech a kompetencích dosahovat úrovně žáků čtvrté třídy základní školy!

Reakce modernistů a mediální prostor?

Jsme zaplaveni titulky, pozorný čtenář si povšimne, jak jsou jednotící rétorikou rámované, které hlásají, že jsme nadprůměrní. Spoléhají na to, že čtenář často dále číst nebude. Pro ty, kteří se do čtení přeci jen pustí, je připravena pohádka vystavěná z tendenčních zkratek, účelově zvolených poměřovacích arén, moderních trendů, vágních opisů, nesmyslných a často lživých souvislostí.

Pohádkáři legitimizovaní v letech uměle, plynule, pozvolna a tiše zbudovanou autoritou mají dokonce připravena doporučení k řešení.

Ani jedním ale neudeří hřebíček na hlavičku a nepopíší pravdu ve své nahotě.

Školy ztratily svou funkci.

Vlna článků a vyjádření, které mají změkčit, prolhat se, účelově vyložit realitu, je podezřele veliká.

A měli bychom i z tohoto důvodu skutečně zpozornět.

Svého času naši modernisté a reformátoři ve svých argumentacích tvořili bubliny z finských mýdel. Téměř v každém článku, studii, zprávě, konstatování, marketingovém portfoliu se Finsko zjevovalo jako vzdělávací božstvo. A nejeden vedoucí i pedagogický pracovník zařadil sofistikovaně unifikovanou rétoriku do svých profesních diskusí.

Finsko. Finsko. Finsko. Volejte sláva! Ať žije král!

Málem jsem v té davové hypnóze našeho školského prostoru na Finsko zanevřela. Díky Bohu se tak nestalo a nadále platí, že je pro mne Finsko atraktivní dovolenkovou destinací. Země tisíců jezer! Lesy, domov Santa Clause, polární záře, příroda, houby, sauna, hokej, Sámové. Jejich severská kultura.

Tak třeba někdy.

Finsko však s posledními měřeními zhořklo reformátorům v ústech. Ukázalo se, že ve výstupech své vzdělávací soustavy se celý jejich reformní přístup promítl negativně a jejich hvězda pohasla. Nepovedlo se. A tak se navrací k podstatě, kterou my tak urputně a agresivně opouštíme – číst, psát a počítat; kniha, tužka, papír, hlava, křída, tabule, klid a práce.

ODDIGITALIZOVÁVÁ ŠKOLSTVÍ A ZATAHUJE ZA ZÁCHRANNOU BRZDU.

Zajímavé je, že jsem na veřejnosti i dnes nejednou zachytila adoraci finského školství. Nasvíceno, jak málo lidé skutečně sledují dění a jak mnoho podléhají jakési veřejně skloňované mantře. I tehdy, kdy ta už je v doběhu, nebo dokonce za svým zenitem.

Ale já mám v tomto perspektivu značně rozostřenou svým posouzením, protože jsem ve všem příliš napřed a netrpělivě pojmenovávám problémy dříve, než nastanou.

Král je mrtev!

A reformátoři, modernisté inkasovali ránu do svých záměrů a vágních opisů. Hlas rozumu se dral přes všechna urputná těsnění na povrch.

Potřebujeme nový vzor. A on se našel. Nedaleko Finska.

ESTONSKO!

A tentokrát si prosím rozumějme. Estonsko si svůj obdiv zaslouží. Plně. V PISA 2025 dosáhli jeho patnáctiletí žáci 527 bodů v přírodních vědách, 508 v matematice a 499 ve čtení. Čeští žáci 490, 477 a 468. Rozdíl tedy činí 37 bodů v přírodních vědách a shodně 31 bodů v matematice a ve čtení. Estonsko je první v Evropě v přírodních vědách a matematice a druhé ve čtení.

Ta čísla jsou skutečná.

Ať žije král!

Tady ještě pohádkové vyprávění nezačíná.

Pohádka se začíná vyprávět až s odpovědí na otázku „PROČ“.

Jsme v okamžiku, kdy se z dosaženého a fakticky uvedeného výsledku přechází k jeho příčinám.

Jsme v rajském prostoru, který je živnou půdou možností interpretací.

Jsme v rajském prostoru pro ideologickou preparaci vítěze.

Z metafor ke skalpelu.

Z komplexního vzdělávacího systému vyjmeme několik vhodných orgánů, uložíme je do formaldehydu, opatříme potřebnými popisky wellbeing, autonomie, inkluze, kompetence, individualizace, digitalizace, naaranžujeme je do naleštěné reprezentativně vyhlížející vitríny a následně českému publiku představíme exponát s titulkem: TAKTO SE TO DĚLÁ! Jdeme správnou cestou! Na výsledky nehleďte! Určitě se změní, jen vydržme v nastaveném kurzu – hlouběji, lépe a více!

Já nevím, ale dvacet let je dvacet let. Dost dlouhá doba na vystřízlivění.

Spoléháme se na to, že český člověk je zahlcen, v detailech cizích vzdělávacích systémů nezorientován (ani v tom českém) a odkázán na interpretaci těch, kteří informace zprostředkovávají.

Do značné míry se spoléháme správně.

Kdyby tomu tak nebylo, ve veřejném prostoru i v našich myslích by rezonovala pochybnost s nám servírovaným vyprávěním estonské pohádky. Někdo nám v ní něco zapomněl říct. Jízlivěji s dostatečnou dávkou ironie dodávám, že to bezpochyby nemohl být záměr!

Skutečnost, že úspěšná země něco dělá (říká, že to dělá, protože směrnice a nařízení vyžadují právě takovou rétoriku, aby peníze mohly přicházet), ještě nedokazuje, že je úspěšná proto, že to dělá.

Elementární rozdíl mezi korelací a kauzalitou. Kupodivu rozdíl, který lidé profesionálně požadující rozvoj kritického myšlení u jedenáctiletých dětí dokážou při obhajobě vlastní vzdělávací politiky velmi snadno „přehlédnout“.

Tak tedy, milé Estonsko, odpusť nám naši troufalost, je to sebeobrana před nám účelově předkládanou manipulativní zkratkou.

Neznáme tvé školství, neznáme dostatečně tvou kulturu ani historický kontext (koneckonců – neznáme dobře ani ten svůj), ale protože jsi nám zkratkovitě, selektivně a účelově vnucováno, dokonce v balíčku přiložen návod k interpretaci, dovolíme si na dálku doplnit pár podstatných drobností do vytvořeného příběhu o tobě.

Milé Estonsko, jsi skutečně takové, jaké je nám vyprávěno, že jsi?

Začala bych s tím, k čemu nás věhlasní reformátoři a rádcové tak vytrvale nabádají. S kritickým myšlením.

Neabsolvovala jsem tedy žádné vážené kurzy, žádná školení.

Nemám papír, osvědčení ani certifikát nějakého respektovaného subjektu, který by mne OPRAVŇOVAL kriticky myslet, a uvědomělým svazákům se tedy má troufalost nebude příliš líbit. Nebudou ji považovat za relevantní, protože oni ten papír mají. Nevynechali téměř žádná školení s papírem stvrzeným oprávněním „učitele a člověka moderního střihu“.

Budu tedy muset riskovat. Zkusím to bez odborného vedení. Laicky.

Česká republika je rozlohou přibližně 1,7krát větší než Estonsko a má téměř osmkrát více obyvatel. Estonsko je skutečně malý stát. K 1. lednu 2026 v něm žilo 1 360 745 obyvatel, tedy populace velikostí srovnatelná s naším hlavním městem. Hustota zalidnění činí pouhých 31,3 obyvatele na kilometr čtvereční.

Také jeho národnostní a jazykové složení je pro další úvahy podstatné. Etnických Estonců je 68,5 %, Rusů 20,2 % a Ukrajinců 5,5 %. Malá severská a pobaltská země se specifickou historií a velmi výrazným sovětským dědictvím, které se promítá také do struktury její populace.

I to jsou informace, které bychom měli položit na stůl dříve, než začneme Estonsko mechanicky překládat do českých poměrů.

Malý stát s 1,36 milionu obyvatel může mít proti desetimilionové zemi významnou organizační výhodu.

Kratší vzdálenost mezi centrálním rozhodnutím, jeho implementací a zpětnou vazbou z terénu.

Pozor!

Netvrdím, že malá velikost Estonska stojí za velmi pěkným změřeným výstupem vzdělávání. To bych provedla kauzální salto, před kterým jsem o několik odstavců výše varovala. Nicméně velikost a správní struktura státu jsou proměnné, které je nutné brát v úvahu při mezinárodním přenosu vzdělávací politiky.

Malý stát umožňuje krátký řetězec odpovědnosti.

Čím více mezičlánků, tím více míst, kam se odpovědnost dá odložit, kde se dá ztratit. U Estonska, jak si později uvedeme, je tato skutečnost rozložení a určení jasné odpovědnosti dokonce velmi významným ukazatelem. Pevně ji drží silná státní struktura.

Dále je důležité si uvědomit, že Evropská unie alokuje finanční prostředky, subvence na základě přijetí nejrůznějších směrnic, nařízení atp.

Aby tedy země byla příjemcem, zpravidla musí plnit podmínky definované Evropskou unií.

Jedna věc je formální přijetí určitého evropského rámce. Druhá věc je způsob, jakým jej národní stát přeloží do vlastní legislativy, institucionální architektury a každodenní praxe škol.

Jdeme na to, bez metafor a v rytmu věcnosti:

1. Kupříkladu inkluze

Tady je estonská pohádka romantizovaná.

Estonsko má ve svém školství inkluzi. Výborně. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou vzděláváni v BĚŽNÝCH ŠKOLÁCH. Fajfka. Splněno. Estonsko je inkluzivní. Můžeme citovat, můžeme doporučovat, můžeme implementovat.

Ovšem BĚŽNÁ ŠKOLA v Estonsku NEZNAMENÁ BĚŽNOU TŘÍDU pro všechny, pořád a za každou cenu. Estonský systém umožňuje a velmi aktivně realizuje individuální výuku tzv. inkludovaných žáků, skupinovou výuku (fyzicky oddělené skupiny v jiných třídách), skupiny podle úrovně, individuální kurikulum, stálou individuální podporu i speciální třídy.

SPECIÁLNÍ TŘÍDY, speciální skupiny, individuální výuka. V INKLUZIVNÍM ESTONSKU. V BĚŽNÝCH ŠKOLÁCH. Domnívám se, že žáci, kteří narušují výuku svým tempem a chováním, jsou vedeni individuálně (fyzicky odděleně) a vzděláváni individuálně, aby ostatním i jim samotným bylo vzdělávání fakticky umožněno.

Speciální pedagogika tam nezmizela mávnutím ideologického proutku.

Pouze 42,7 % estonských učitelů uvádí dostatečnou sebedůvěru při navrhování úloh pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. 52. místo z 55 sledovaných systémů.

Evropský premiant.

S ohledem na nadcházející bod se subjektivně, možná mylně, domnívám, že učitelé mají jednotný materiál, jednotné úlohy, jednotné hodnocení.

2. Rozsviťme a nastavme zrcadlo. ZÁKLAD SYSTÉMU.

Český a estonský model jsou ve svém systémovém základu zcela odlišné.

Estonsko má NÁRODNÍ KURIKULUM. Pevně stanovené, s definovanou úrovní znalostí, s explicitně uvedenou výchovou k patriotismu, úctě k mateřskému jazyku!

Stát stanovuje společný obsah, cíle a očekávané výsledky.

Říká, CO mají děti umět a kam mají dojít.

JAK je tam učitel dovede, jaké zvolí metody a materiály, ponechává ve značné míře na jeho odbornosti, osobnosti, zkušenosti.

Autonomie s odpovědností.

Pevný standard. Svobodný učitel.

V Česku jsme se vydali OPAČNÝM směrem.

Rozvolňujeme „CO, zda vůbec, v jakém objemu a kdy“ se bude učit – obsah učiva – prostřednictvím RVP, jeho revizí a revizí revizí.

Přesouváme obsahové rozhodování na školy.

Mezi nimi přirozeně tímto delegováním vznikají velké rozdíly. Přenášíme ODPOVĚDNOST za obsah na školy, tím odpovědnost zcela rozpouštíme, fakticky neexistuje.

Změkčujeme společný standard.

UČITELE však ideologicky NORMALIZUJEME. Říkáme mu více či méně sofistikovaně, JAK MÁ UČIT, JAK SE MÁ CHOVAT, JAKÉ MÁ POUŽÍVAT METODY pro výuku toho neidentifikovatelného, neukotveného cosi. Je to takový školský "Mimi(o)bazar." Ze škol děláme volnočasové kroužky, sdružení, tábory, výchovné a sociální ústavy – podle nálady, chuti. K tomu slouží všechny ty metodiky, školení, projekty, doporučené postupy, koordinátoři, facilitátoři, sdílení, wellbeingy, externí experti. NEZISKOVKY, hladový Otesánek – nikým nevolený aparát soustředěný kolem školství v České republice s významným systémovým vlivem, žádnou odpovědností.

Je to důležité, proto ještě jednou!

ESTONSKO jako silný stát hlídá CO, v jaké úrovni bude škola učit. Má k tomuto silnou analytickou strukturu a strukturu kontrolní. Učiteli důvěřuje v JAK. Odpovědnost je jasně dána. K tomuto jsou nastaveny systémy kontroly, standardy, právní předpisy. Stát nedeleguje odpovědnost za systém. Stát je intelektuálním vlastníkem vzdělávací politiky.

ČESKO, systémovým vlivem fakticky slabý stát, rozvolňuje CO, zda vůbec, kdy. Zato armáda reformátorů z řad napojeného aparátu ochotně vysvětluje učiteli JAK. Odpovědnost fakticky nikdo nenese, není totiž za co. Výklady výkladů pomohou s výklady. A je zde velmi důležitá skutečnost, kterou si rozpracujeme později. Neziskový sektor s přímým systémovým vlivem, na který stát deleguje odpovědnost, která padá do černé díry, protože tyto organizace nikdo nevolil.

Modernisté nám ve svých článcích, kterých je náhle vychrleno neuvěřitelné množství, říkají, že Estonsko má autonomii a my ji potřebujeme také. Tak výše je popsáno, jak se to s tou autonomií má.

Estonská autonomie má svůj standard a uvnitř tohoto je autonomní díky jasné odpovědnosti.

Česká republika nemá svůj standard a „autonomie“ je sice skloňována u jednotlivých subjektů (škol), ve skutečnosti jsou to však prázdná slova bez obsahu, protože chybí odpovědnost.

3. Kompetence

Ano, Estonsko pracuje s kompetencemi.

A také se znalostmi. Ty jsou na prvním místě v posloupnosti. To už nám modernisté a reformátoři opět ZAPOMNĚLI V POHÁDCE ZMÍNIT. Bez ZNALOSTÍ by nebylo co kompetentně uplatňovat, z čeho kompetence stavět.

Kompetence tam nejsou náhradou obsahu. Sedí na národním kurikulu, společném obsahu a očekávaných výsledcích.

Modernisté českého školství ve svých materiálech opět překládali účelově.

ESTONSKO pracuje na historicky známém a ověřeném principu znalosti + kompetence.

ČESKÁ POHÁDKA O ESTONSKU zavádí k přesvědčení, že Estonsko pracuje principem kompetence místo znalostí. Bohužel, český trend.

4. Ukazatel, který bývá přehlížen, ale já si ho chci všimnout:

Personální nouze zasahuje obě země.

V Estonsku je velmi zajímavá skutečnost, že má STARÉ učitele. Průměrný věk je 49 let! 52 % učitelů je starších padesáti let. Je jich hodně. Mají hlas, vliv a sílu.

Uvažuji, že to mohou být ty staré dobré školy, které neprošly zdevalvovaným systémem vzdělávání, naopak. Tito učitelé prošli konzervativním vzděláváním, mají zkušenosti z praxe. Úroveň a hmotu. Lidé profesně formovaní dávno před dnešní explozí pedagogických mód.

Pohádka o tom, že úspěch estonských žáků vytvořila mladá generace reformních pedagogů, se nekoná. Pozor, stáří učitelů není samozřejmě prokázaná příčina, s praxí však velmi úzce souvisí.

5. Kázeň

Estonští učitelé tráví řízením chování přibližně 9,2 % vyučovacího času. Patří to k nejnižším hodnotám v TALIS.

A teď si to přeložme bez pedagogické poezie.

Když učitel nemusí polovinu hodiny zajišťovat podmínky pro výuku, může učit.

Klid. Soustředění. Pravidla.

Nuda.

Evidentně, na základě výsledků, docela užitečná.

U nás máme jedno dítě a okolo něho stojí šest odborníků. Výsledek jsme si ve zprávě přečetli.

6. Rozdíly mezi školami

Jsou v Estonsku malé. K tomu bezpochyby pomáhá právě společné kurikulum (osnovy), společný, silný a jasně definovaný systém, MĚŘITELNOST VÝSTUPŮ A JEJICH PRAVIDELNÉ A SYSTEMATICKÉ MĚŘENÍ a DLOUHÁ SPOLEČNÁ ZÁKLADNÍ ŠKOLA. V Estonsku je povinné vzdělávání do 18 let! (prodlouženým vzděláváním řešili předčasná ukončení vzdělávání)

Prvních devět let školní docházky (základní vzdělávání) je společných pro všechny. Neexistují víceletá gymnázia.

V České republice víceletá gymnázia začala sloužit ambiciózním rodičům i u průměrných dětí (a berou se téměř všechny děti, protože peníze a demografická křivka přece) a dále také jako útěk před inkluzí. Odejdou tedy nejen nadaní žáci (tahouni a laťka), ale často i průměrní. Třídy na ZŠ mají v takovou chvíli vysokou koncentraci problémů.

Výjimečné jednotky dětí nadprůměrných pak v takových třídách velmi trpí.

Tedy, jestliže v českém školství vytáhneme ze tříd část nejsilnějších dětí, je poměrně neuctivé konstatovat, že školy mají velmi rozdílné výsledky.

Estonské děti se takto brzy neroztřídí.

7. Socioekonomické zázemí roli hraje

Ale není omluvenkou pro špatnou školu. Smyslem veřejného školství je to, aby dítě nemuselo mít bohaté rodiče, a přesto dostalo kvalitní matematiku. Zařizovat dětem stejné rodiny asi nemůžeme, ale stejně kvalitní školy můžeme. Estonsko to umí a roli hraje vše výše zmíněné.

8. Digitalizace

Estonsko je digitální velmoc.

V českém prostředí mediální interpretace proměňují tento fakt do účelové zkratky – DIGITALIZUJME VÝUKU.

Ovšem zase byla opomenuta ta nepohodlná čísla.

Estonští patnáctiletí používají ve škole digitální zařízení pro učení v průměru 1,5 hodiny denně.

Průměr OECD je 1,7 hodiny.

Čtete správně.

Digitální Estonsko používá digitální zařízení k učení ve škole MÉNĚ než průměr OECD.

Takže první mrtvola na paloučku:

Estonský vzdělávací úspěch není důkazem mimořádně vysoké dávky obrazovek ve výuce.

Estonští žáci tráví ve škole na digitálních zařízeních dalších 1,3 hodiny denně zábavou. Průměr OECD je 1,1 hodiny.

A 36 % estonských žáků říká, že jejich spolužáci jsou digitálními zařízeními rozptylováni ve většině nebo ve všech hodinách přírodních věd.

Průměr OECD je 28 %.

Digitální technologie tedy nejen vzdělávají, ale také ruší.

Estonci si toho všimli.

V roce 2022 chodilo pouze 15 % estonských žáků do škol, kde nebylo dovoleno používat mobilní telefony v prostorách školy.

V roce 2025 už to bylo 26 %.

A žáci estonských škol se zákazem mobilních telefonů mají přibližně o 24 % nižší pravděpodobnost, že budou uvádět digitální rozptylování.

Takže ještě jednou.

Estonsko digitalizovalo stát.

Digitalizovalo veřejnou správu, infrastrukturu, služby, komunikaci a systém.

Z toho ale neplyne, že když dáme dítěti tablet, bude z něj Estonec.

PISA 2025, nikoli národní zpráva ČŠI, nemluví jazykem marketérů. Proto popisuje, že nejlepší výsledky nejsou spojeny s maximálním používáním digitálních technologií. U vzdělávacího využití vychází lépe umírněné používání (v ČR 1 hodina/den) než žádné či velmi vysoké používání. U digitální zábavy ve škole je používání nad jednu hodinu denně spojeno s horšími výsledky v přírodních vědách.

Zazvonil zvonec a pohádky je pro dnešek konec.

Prostor k volnému i těsně navázanému pokračování tu je, ale už nyní předpokládám, že vás většina usnula po prvním odstavci.

Nechci, abyste usnuli na 100 let. Neumím si představit to následné probuzení.

Na každý pád, mám pro vás další pohádku. O neziskovém sektoru v České republice, jeho systémovém vlivu a financování. O fakticky slabém ministerstvu a státu v otázce školství České republiky. O hlavě Medúzy.

Je to tedy spíše HOROR. Nevím, zda na popcorn a colu, nebo rukavice, abyste si při té hrůze neokousali nehty.

Závěrem ještě! Dostala se ke mně informace, že prý naši reformátoři vyrazili pro inspiraci na Island. Tak to nevím, jak tenhle článek o Estonsku bude dlouho aktuální. Obávám se, že se zrychlujícím se trendem propadu našeho školství se zrychlí i interval proměny vzorů.

Držte si klobouky. To bude teprve jízda, až se nám z toho zamotá řádně hlava!