Nevím, existuje něco dokonalejšího než květina?

Ze svého nebeského trůnu ostrým oslňujícím paprskem vybírá si samo Slunce pozemský půvab. V nejpestřejší paletě barev od nevinné bílé, přes pudrově růžovou po vášnivou rubínovou. V nekonečnosti křišťálových flakonů vůní s omamnou sladkostí azalek, svěží pronikavostí frézií, romantickým sametem růží. V architektuře tvarů. 

​

Dotkneš se s veškerou něhou konečky prstů lučních víl, zahradních baletek, chladných křehkých krasobluslařek, živelných vroucích tanečnic. V jednom rytmu, souladně, tančí choreografii emocí života. Vítr je dirigent, roční období orchestr. 

​

Jako matematika, i květiny mají svůj jazyk. Chtěla jsem mu rozumět, a tak jsem se učila.

Ve vzájemné důvěře mi dovolují být jim nejblíže a tvořit z jejich krásy.

 

Ty obrázky tady, kytice na nich, věnce a aranžmá, vznikly z našeho vzájemného přátelství.
Z mé lásky ke květinám. Mýma rukama.  ​​​​​