MATEMATICKÝM JAZYKEM

“Nečinnost plodí lenost a lenost kazí charakter.” nebo také: “Drž se řádu a řád podrží tebe.” říkával můj děda. Moudrý tak, jak jen lidé žijící v souladu s přirozenými cykly, na venkově, tuženi tvrdou a poctivou prací, moudří jsou. Plný laskavosti, kterou projevoval oddaností rodině a práci. Náročný na sebe i druhé. Oč méně mluvil, o to více konal. Každý den měl svůj rytmus, své rituály, ve kterých bylo vyváženě času na vše podstatné. Vstával časně ráno ještě před svítáním a spát chodil zdravě po setmění. Život naplněný prací, řádem měl smysl. Dlouhý život ve zdraví na těle i na duši. V požehnaném věku pokojně odešel. Měl odpracováno. Jeho bližní ho milovali a mají ho stále v úctě. Pravdě se nezpronevěřil. Děkuji, že tu byl. Stal se mým vzorem. Přirozeně. Právě tak, jak žil. 

“Věřím v to, že nejlepší sociální program je práce.” řekl Ronald Regan. Myslím, že děda by s ním souhlasil.

A ještě je tu moje teta. Krásná, inteligentní, hrdá, elegantní dáma se zvonivým smíchem. Pamatuji si, jak jsem nosívala do školy její fotku a důvěřivým spolužákům přesvědčivě tvrdila, že moje teta je víla. Neuměla jsem si představit pod naivní dětskou idealizací, že by tak dokonalá bytost mohla v životě také na chvíli ztratit cestu. Zakopnout. Upadnout. A ona ji ztratila. Zakopla. Upadla. Naštěstí. V těžké chvíli ji život prozkoušel tak, že lehoučký, třpytivý vílí prach zalil lihový odér. Jasné oči unaveně potemněly v odrazu dna další a další sklenky. Cynické: “Na zdraví! Až do dna!” Až na dno. A až na dně. Lehoučký vílí prach na zlámaných křídlech po tom střemhlavém pádu dolů jen neznatelně světélkoval. V té hluboké tmě, tam na dně, byla sama. Sama se svými zlámanými křídly a nejistými prachovými světluškami. V bolestech duše i těla. Sebrala sílu a poprvé požádala do tmy hlasitě o pomoc. 

V léčebně panoval pevný řád. Každý den měl přísný rytmus, jasný plán a strukturu. Až stereotypní každodennost naplněná tvrdou, zpočátku otravnou prací. Náročnost, přísnost a přímočarost v pokynech. Od časného rána “rajony”, služby v kuchyni, práce, práce a zase práce. Trenažér odolnosti proti zátěži a stresu. Z křehké víly silným Fénixem. Vstala z popela. Ani nechtěla z léčebny pryč. Bála se, že pevný řád, kterého se pracně zase chytila a který ji držel, tam venku pustí, ztratí a s jeho ztrátou se ztratí i ona. Téměř 20 let poté. Je vnitřně krásnější, inteligentní, pokorná, moudrá, elegantní, se zvonivým smíchem, zodpovědná, silná, odolná. Vždy připravená podat pomocnou ruku a pokaždé ví, co říct. Zhodnocené prožité. Proto to funguje. Efektivní terapie - práce a řád. Žádné úlevy, omlouvání, vymlouvání, uhýbání, vymýšlení, falešné soucity, ale hezky vyhrnout rukávy a makat. Nakonec to plodí ovoce. Nejsladší. 

A taková je matematika. 

Rodičům, žákům, přátelům školy, 

od raného dětství jsem měla to velké štěstí, že mne provázeli světem matematiky přísní a nároční učitelé, kteří ke své práci přistupovali s plnou odpovědností a nešetřili nás. Pamatujete žákovský a studentský folklór? Nenávidění učitelé matematiky. Prudiči, despotové, nesnesitelní, zlí, zákeřní. Příšerné učitelky, typické herdekbaby, semetriky. Vysokoškolští pedagogové zase byli studentskými stereotypy vnímaní jako nesnášenliví k ženám, vybíječi, prosévači, povýšené postrachy fakult. Kdo na vysoké přežil matematiku, přežil všechno. Známe to mnozí dobře, myslím. Usmívám se. 

“Kdo svůj národ miluje, nešetří ho.” napsal Zdeněk Mahler ve své eseji o Karlu Havlíčku Borovském. Obrozenci, satirikovi, milovníkovi nemilosrdné pravdy, který hrdě čelil útlaku a nespravedlnosti. Bez pokrytectví, pro věc. Svůj národ miloval a ve svých satirách ho proto nešetřil. Mnoho tím pro nás dobrého vykonal. Má naši úctu, respekt a jeho silný odkaz prochází zaznamenaný dějinami. 

Moji matikáři sice nejsou vepsaní do učebnic dějepisu, ale propsaní hluboce v mé osobnosti bezpochyby jsou. Tolik si principem podobní s K. H. Borovským. Formovali mne. Děkuji jim. Za vše. Za to, že nás nešetřili. Za to, že mi umožnili pocítit, co je odměna za dobře odvedenou práci po mnoha nezdarech a frustracích. Za to, že neuhnuli a důsledně, bez kompromisu a bez podbízivosti trvali na poctivosti, pochopení a dřině. A za to, že se pak někde možná až ke konci školní docházky pokaždé ukázalo, jak moudří, laskaví, obětaví, pravdu a nás žáky milující lidé to skutečně byli. Po práci legraci. Nejdříve práce a potom zábava. Jako to bývalo od mládí našich dědů a jejich dědů a dědů jejich dědů. Odolných a tvořivých. Kolik toho dokázali, vybudovali. Jak hluboký a velký odkaz tu po nich zůstal. 

Matematika. Jazyk nade všechny jazyky univerzální. Matka všech věd. 

Matematika. Nezná kompromis. Naštěstí. “Buď máš nebo nemáš.” prostá jednoduchost bez zbytečných komplikací. V časech, kdy je člověk přetížen rozhodovacími procesy i nad tak banálními věcmi jako je vrstevnatost toaletního papíru, je prostota dvou výsledných možností matematiky neuvěřitelně ulevující.

 Matematika. Nekonečně trpělivá. Znovu a znovu nabízí možnost opravit chybu. Má k tomu arzenál nástrojů, operací, metod a cest. 

Matematika. Kreativní disciplína, ve které se krása a harmonie snoubí s řádem. Struktura a hranice s nekonečnem. Racionalita s iracionalitou. Zdánlivě neslučitelné, vzájemně odporující si se v matematice spojují v jedno. Všimli jste si, že mnozí technici, matematici jsou milovníky umění, či přímo jeho tvůrci? 

Matematika. Propojenost, návaznost, souvislosti. Tvůrčí práce od nejmenšího základu cihlička po cihličce po ohromující konstrukce. „Když máš srdce zjihlé, když máš potíže. Tak dej cihlu k cihle…“. Jinak to nejde. Povznášející mravenčí dřina. Práce, kde se nepřipouští šlendrián. Kde nelze vynechat žádnou nepatrnou vločku. Jakmile se ale sněhová koule v příznivých podmínkách postupně dobře nabalí, spustí se obrovská a mocná lavina.

Matematika. Zdroj frustrace, stresu, ale také obrovské satisfakce, když se konečně po opakovaných neúspěších (díky za ně, jsou pro vývoj člověka nezbytné) zadaří. Nalezen klíč do brány poznání, pochopení. Ten pocit, když zažijete první AHA! efekt. Ohňostroj endorfinů, dopaminový koktejl se špetkou serotoninu. 

Matematika. Životní trenažer. Osobní trenér vytrvalosti, odolnosti, výkonnosti, sebeovládání, sebediscipliny, seberozvoje.  Kdykoli, kdekoli, vždy ve stejné, vysoké, kvalitě a zadarmo! 

Matematika. Všudypřítomný terapeut. Máš trable?! Vypočítej se z toho. Vyvztekej se nad náročným příkladem. Zanadávej si a znovu a znovu se s ním poper. Když budeš opravdu chtít, dříve nebo později vyhraješ! Sám nad sebou. Jinak to ani není možné. 

Taková je matematika. Čistá, čestná, rovná, hrdá, moudrá, pokorná, šťavnatá, tvrdá, spravedlivá, náročná, odměňující a se vztahem k pravdě. Miluje přesnost ve vyjadřování. Má pestrý a bohatý slovník. Nesoudí. Nepodléhá ideologiím. Pojmy jsou v ní naplněny obsahem a odolávají snahám o předefinování. Stále je co objevovat. A fantasticky nás umí držet při zemi. Protože čím více do ní pronikáme, čím více víme, tím více víme, že je toho mnohem více, co ještě nevíme. 

Vážení rodiče, žáci a přátelé školy, pro to všechno, čím matematika umí být a je, mějme k ní zaslouženou úctu. Respektujme ji a neznásilňujme její hodnotu devalvací a povrchností. Byla tu dávno před námi a bude tu po nás. Díky Bohu za tuto jistotu v životě lidském, v mnoha ohledech tolik nejistém. Za její stabilitu a řád v labilním prostředí a chaosu tzv. moderní doby.

Mám matematiku upřímně ráda a stejně tak mám ráda své žáky. Procházíme spolu cestou často plnou frustrací, stresu, chyb a zkoušek. Vzteku a vzdoru. Vzdávání se a opětovného návratu do boje se sebou samými. Cestou autentickou a živou. Každý hledáme svůj klíč k té bráně poznání, pochopení. Bráně, do které když vstoupíme, otevře se nám barevný a hravý svět. Za vysoké nároky, vysoká odměna. Hodnota odpovídá dřině. Vstupy v přímé úměře k výstupům. Jakmile bychom připustili inflační charakter. Jakmile bychom zadarmo dávali koláče, brzy bychom propadli nečinnosti, z nečinnosti lenosti a z lenosti si pokřivili charakter. Někteří z nás by se mohli v podobné životní filozofii nejrůznějších úlev a snižování úrovně, a tedy hodnoty, ztratit. Kdo ví, zda najdou v takovou chvíli pomoc a vzlétnou z popela jako Fénix. Možná ano, snad ano. Přejme jim, přejme si, aby ano. Co kdybychom ale zkusili, jen tak preventivně, takový konzervativní sociální program na podporu nalezení té správné a zdravé cesty životem? Totiž sociální program “Práce a řád”? Ať je vždy čeho se chytit, k čemu se vrátit, o co se opřít ve chvíli lidské slabosti. K tomu je matematika opravdu výborný trenažér. 

Když něco dělám, dělám to pořádně. Učím a učím se matematiku. Nekončící expedice za nekonečným počtem aha efektů. 

A jak přistupuji k učení? Vždy se snažím porozumět. Vždy chci, aby porozuměli. K tomu je zapotřebí mluvit společnou řečí. 

Matematickým jazykem.

„Odpovědnost je cena za velikost.“ Winston Churchill

„Svoboda je nerozlučně spojena s odpovědností.“ Benjamin Franklin

„Ke vztahům nepatří jen zábava, ale také odpovědnost a výdrž.“ parafráze myšlenky Zdeňky Záhorcové